Nikdy by mě nenapadlo, že se budu bát jednou přiznat, že pocházím z Česka. Mé vlastenecké uvědomění není příliš silné, bez okolků přiznávám, že je spíš vlažné. Přesto v sobě nosím hořce smutný pocit, když v tyto dny nemohu v Palestině přiznat, že jsem z České republiky.
Ihned po příletu do země, tedy pár dnů po 29. listopadu, kdy OSN nepřímo uznala Palestinu jako stát, si mě zavolal majitel palestinské cestovní kanceláře k sobě do kanceláře. Po vzájemných zdravicích a zdvořilostních otázkách, jak se daří mé i jeho rodině – ty v arabském světě nemohou nikdy chybět – přešel nezvykle rychle k meritu věci. Jinak řečeno pět minut klábosení o ničem zkrátil na necelou minutu a hned, že mi potřebuje něco důležitého říct: Já, ani čeští klienti, jež budu následujících osm dnů provázet, nemáme v Palestině v žádném případě zmiňovat, že pocházíme z Česka. Zvláštní, když tohle slyšíte od rodilého Palestince…
Měl ale naprostou pravdu. Na vlastní kůži jsem si to ověřila, když jsem se v Palestině já nebo turisté prořekli. Začalo polohlasité reptání, které často přešlo v křik či dokonce výhružné pohledy. Nezbylo mi tedy nic jiného, než poprosit turisty, aby na otázku, odkud pocházíme, odpovídali, že ze Slovenska. Radost jsem z toho sice neměla, bezpečnost klientů zůstává však vždy na prvním místě.
Zajímavé je, že v Izraeli s naší národností nikdo žádný problém neměl. Ba právě naopak, výraz: Češi, Česká republika sloužil jako mocné zaklínadlo, které odemykalo všechny dveře a dokonce obměkčilo také izraelské vojáky na hranicích Izraele a Palestiny. Místo klasické prohlídky autobusu, jestli nepašujeme nějaké zbraně či nekalé živly, se na mě vždy usmáli a řekli: „Češi? Dobře, jeďte dál!“
Pro Izraelce jsme nyní hrdinové, kteří se jako jediná evropská země nebála hlasovat proti povýšení Palestiny na pozorovatelský stát v OSN. Naopak Palestinci nás teď nesnášejí. Ne ale všichni, lidé pracující v cestovním ruchu jasně rozeznávají, co je byznys a co politika. Důležité je prodat, vydělat peníze, a je proto naprosto jedno, jestli utržené peníze pocházejí od Poláka, Francouze či toho „zpropadeného a zrádného Čecha“.
PS: Osobně jsem zvědavá, jak dlouho budu ještě muset v Palestině předstírat, že pocházím ze Slovenska…Šéf palestinské cestovky to odhaduje na dva měsíce. Když jsme se dnes loučili, tak mi říkal: „Neboj, Palestinci mají krátkou paměť, za dva měsíce si tu na Váš postoj během hlasování nikdo ani nevzpomene…“
Autor: Eva Janáčová